Historie
Stáří prvního lidského osídlení australského kontinentu je odhadováno na 42 000 až 48 000 let. První Australané přišli přes pevninský most a úžiny z dnešní Jihovýchodní Asie. Většina z nich byla lovci a sběrači s komplexní ústní tradicí a systémem duchovních hodnot založených na úctě k zemi a víru v tzv. „Čas snů“ – Dreamtime. Ostrovy Torresovy úžiny a části severního Queenslandu dále obývali ostrované z Torresovy úžiny, etničtí Melanézané. Jejich kultura však byla od dnešních Austrálců odlišná.
Prvním zaznamenaným nesporným evropským pozorováním australské pevniny je pozorování nizozemského mořeplavce Willema Janszoonea jenž v roce 1606 spatřil pobřeží Yorkského mysu. Během 17. století pak Nizozemci zmapovali většinu západního a severního pobřeží země, jíž nazývali Nové Holandsko. Nepokoušeli se ji však osídlit. Nejstarším evropským nálezem je holandský talíř s nápisem 1616. V roce 1770 se James Cook plavil podél a mapoval východní pobřeží Austrálie jež pojmenoval Nový Jižní Wales a zabral pro Velkou Británii. Poprvé přistál v Botany Bay, objevy jeho expedice pak daly podnět k vytvoření trestanecké kolonie.
Britské zámořské teritorium Nový Jižní Wales vzniklo osídlením Port Jacksonu kapitánem Arthurem Philippem a jeho flotilou First Fleet 26. ledna 1788. Toto datum se později stalo australským národním dnem, Dnem Austrálie. Země Van Diemena, dnes známá jako Tasmánie, byla osídlena v roce 1803, samostatnou kolonií se stala roku 1825. Oficiálně Spojené království vyhlásilo své nároky na západní část Austrálie roku 1829. Z částí Nového Jižního Walesu byly vytvořeny další samostatné kolonie: Jižní Austrálie roku 1836, Victoria roku 1851 a Queensland roku 1859. Severní teritorium bylo založeno roku 1911 vynětím z Jižní Austrálie. Jižní Austrálie byla založena jako „svobodná provincie“ („free province“) a nebyla tedy nikdy trestaneckou kolonií. Provincie Victoria a Západní Austrálie byly také založeny jako „svobodné“, ale později přijaly transporty trestanců. Transporty do Nového Jižního Walesu byly roku 1848 po protestech obyvatel zastaveny.
Port Arthur na Tasmanii byl největší australskou trestaneckou kolonií.
Celková velikost populace původních obyvatel v době zahájení evropského osídlování je odhadována na 350 000 osob. Následujících 150 let pak vlivem rozšíření infekčních nemocí přinesených Evropany a násilného přesídlování spojeného s kulturním rozkladem prudce klesala. Odebrání dětí jež by podle některých historiků i samotných Aboriginců mohlo být dle jistých definic považováno za genocidu, pravděpodobně také přispělo ke snížení populace. Podobná podání historie jsou ovšem sporná jelikož jsou velmi často přehnaná nebo ovlivněna politickými či ideologickými cíli. V Austrálii jsou tyto spory známé jako „Války o historii“ (History Wars). Po referendu z roku 1967 a následných změnách ústavy získala federální vláda pravomoc uplatňovat moc i s ohledem na původní obyvatele kontinentu čímž jim bylo přiznáno postavení rovnoprávných občanů. Tradiční vlastnictví země nebylo uznáváno až do roku 1992 kdy Australský nejvyšší soud v případu Mabo v Queensland (No 2) odmítl představu Austrálie jako „prázdné země“ (terra nullius) v době jejího zabrání Evropany.
Na počátku 50. let 19. století vypukla v Bathurstu v Novém Jižním Walesu zlatá horečka. Tzv. „Eureka Stockade“, vzpoura proti zavedení poplatků za těžební licence, pak byla v roce 1854 v Austrálii prvním vyjádřením občanské neposlušnosti. Mezi roky 1855 a 1890 postupně všech pět kolonií získalo svou vlastní samosprávnou vládu. Samozřejmě stále zůstávaly součástí Britské říše. Pod vlastní kontrolou londýnské Ministerstvo pro kolonie ponechalo především zahraniční reprezentaci, obranu a mezinárodní přepravu a obchod. 1. ledna 1901 pak po deseti letech plánování, porad a hlasování vzniká federace. Jako dominium Britské říše se tím rodí Australský svaz. V roce 1911 z části Nového Jižního Walesu vzniká Teritorium hlavního města (ACT, Australian Capital Territory) jako území pro výstavbu nového federálního hlavního města, Canberry. (Hlavním městem bylo mezi lety 1901 a 1927 Melbourne.) Severní teritorium je zpod pravomoci jihoaustralské vlády pod pravomoc vlády federální převedeno roku 1911. Austrálie se poté podílí na první světové válce. Porážku v bitvě o Gallipoli mnoho Australanů považuje za počátek národa – za jeho první velkou vojenskou akci. Podobně uvažují i o tzv. Kokoda Track Campaign (volně přeložitelné jako „Tažení po Kokodské stezce“), za druhé světové války.
Poté, co jej Austrálie v roce 1942 přijala, formálně ukončil tzv. Statute of Westminster z roku 1931 většinu ústavních vazeb mezi Austrálií a Spojeným královstvím. Otřes způsobený britskou porážkou v Asii v roce 1942 a hrozby japonské invaze způsobily, že se nadále obrátila jako na nového spojence a ochránce na Spojené státy. Po roce 1951 se pak oficiálně stala americkým vojenským spojencem. Po druhé světové válce zahájila podporu hromadné imigrace z Evropy, od roku 1970 po opuštění tzv. „politiky bílé Austrálie“ i z Asie a z dalších částí světa. To způsobilo radikální přeměnu australského demografického obrazu, její kultury i vnímání v očích světa. Poslední ústavní vazby mezi Austrálií a Spojeným královstvím byly zrušeny v roce 1986 přijetím tzv. Zákona o Austrálii odstraňujícího všechny britské vlivy v jednotlivých australských státech a rušícího soudní odvolatelnost k orgánům Velké Británie. Australští voliči však přechod k republikánskému zřízení 55% většinou v roce 1999 odmítli. Od vlády Gougha Whitlama jež byl zvolen roku 1972 je čím dál větší pozornost věnována budoucnosti Austrálie jako součásti regionu jižní Asie a Pacifiku.